| Epištola k Římanům (Rim 4,4-12)
|
| 4. | Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti.
|
| 5. | Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
|
| 6. | Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků:
|
| 7. | `Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty.
|
| 8. | Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´
|
| 9. | Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: `Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.´
|
| 10. | Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní.
|
| 11. | Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena,
|
| 12. | i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama - víry, kterou měl ještě před obřízkou.
|
