| Epištola k Římanům (Rim 14,9-18)
|
| 9. | Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
|
| 10. | Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
|
| 11. | Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´
|
| 12. | Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.
|
| 13. | Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.
|
| 14. | Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě, ale tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté.
|
| 15. | Trápí-li se tvůj bratr pro to, co jíš, nežiješ už v lásce. Neuváděj tedy svým jídlem do záhuby toho, za nějž Kristus umřel!
|
| 16. | Nevydávej v potupu to dobré, co jste přijali.
|
| 17. | Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.
|
| 18. | Kdo takto slouží Kristu, je milý Bohu a lidé si ho váží.
|
