| Epištola k Římanům (Rim 14,6-9)
|
| 4. | Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.
|
| 5. | Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení.
|
| 6. | Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu /a kdo je nezachovává, nezachovává je Pánu/. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.
|
| 7. | Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu,
|
| 8. | umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
|
| 9. | Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.
|
| 10. | Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.
|
| 11. | Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.´
|
