| Epištola k Římanům (Rim 11,13-24)
|
| 13. | Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
|
| 14. | abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
|
| 15. | Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
|
| 16. | Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
|
| 17. | Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
|
| 18. | nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
|
| 19. | Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
|
| 20. | Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
|
| 21. | Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
|
| 22. | Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
|
| 23. | oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
|
| 24. | Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
|
