| Epištola k Římanům (Rim 10,11-11,2)
|
| 11. | neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben.´
|
| 12. | Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť
|
| 13. | `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.
|
| 14. | Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?
|
| 15. | A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: `Jak vítaný je příchod těch, kteří /zvěstují pokoj a kteří/ zvěstují dobré věci!´
|
| 16. | Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: `Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?´
|
| 17. | Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.
|
| 18. | Ptám se však: To snad nikdy neslyšeli zvěst? Ovšemže slyšeli! `Po celé zemi se rozlehl jejich hlas, do nejzazších končin jejich slova.´
|
| 19. | Ptám se tedy: Nepochopil Izrael, co mu bylo zvěstováno? Nepochopil; už u Mojžíše se přece říká: `Vzbudím ve vás žárlivost na národ, který není národem, proti národu pošetilému vás popudím k hněvu.´
|
| 20. | A Izaiáš má odvahu říci: `Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.´
|
| 21. | O Izraeli však říká: `Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.´
|
| 1. | Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
|
| 2. | Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
|
