| Kniha Přísloví (Prisl 5,1-15)
|
| 1. | Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,
|
| 2. | dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.
|
| 3. | Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,
|
| 4. | nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.
|
| 5. | Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.
|
| 6. | Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.
|
| 7. | Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.
|
| 8. | Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,
|
| 9. | ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,
|
| 10. | ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.
|
| 11. | Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.
|
| 12. | Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?
|
| 13. | Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.
|
| 14. | Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."
|
| 15. | Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.
|
