| Kniha Přísloví (Prisl 23,15-24,5)
|
| 15. | Můj synu, bude-li tvé srdce moudré, zaraduje se i moje vlastní srdce.
|
| 16. | Zajásá mé ledví, když tvé rty budou mluvit, co je správné.
|
| 17. | Ať tvé srdce nezávidí hříšníkům, ale ať horlí pro bázeň před Hospodinem po všechny dny.
|
| 18. | Však to budoucnost ukáže! Tvá naděje nebude zmařena.
|
| 19. | Ty, můj synu, poslouchej a zmoudříš, veď své srdce touto cestou:
|
| 20. | Nebývej mezi pijany vína, mezi žrouty masa,
|
| 21. | vždyť pijan a žrout přijdou na mizinu, dřímota je oblékne v cáry.
|
| 22. | Poslouchej otce, on tě zplodil, a matkou nepohrdej, když zestárla.
|
| 23. | Pravdu získej a nekupči moudrostí, kázní a rozumností.
|
| 24. | Otec spravedlivého velice jásá, zplodil moudrého a raduje se z něho.
|
| 25. | Ať se raduje tvůj otec i tvá matka, tvoje rodička ať jásá.
|
| 26. | Můj synu, dej mi své srdce, ať si tvé oči oblíbí mé cesty.
|
| 27. | Vždyť nevěstka je hluboká jáma, těsná studna je cizinka.
|
| 28. | Číhá jak zákeřník a zaviní, že přibývá mezi lidmi věrolomných.
|
| 29. | Komu zbude "Ach" a komu "Běda"? Komu sváry? Komu plané řeči? Komu zbytečné modřiny? Komu zkalený zrak?
|
| 30. | Těm, kdo se zdržují u vína, kdo chodí okoušet kořeněný nápoj.
|
| 31. | Nehleď na víno, jak se rdí, jak jiskří v poháru. Vklouzne hladce
|
| 32. | a nakonec uštkne jako had a štípne jako zmije.
|
| 33. | Tvé oči budou hledět na nepřístojnosti, z tvého srdce budou vycházet proradné řeči.
|
| 34. | Bude ti, jako bys ležel v srdci moře, jako bys ležel s rozbitou hlavou.
|
| 35. | "Zbili mě a nic mě nebolí, ztloukli mě a nevím o tom. Až procitnu, vyhledám to zas a zase."
|
| 1. | Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi,
|
| 2. | neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily.
|
| 3. | Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje;
|
| 4. | kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem.
|
| 5. | Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu.
|
