| Kniha Přísloví (Prisl 2,1-22)
|
| 1. | Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,
|
| 2. | abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,
|
| 3. | jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,
|
| 4. | budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,
|
| 5. | tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.
|
| 6. | Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.
|
| 7. | Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,
|
| 8. | chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.
|
| 9. | Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.
|
| 10. | Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.
|
| 11. | Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.
|
| 12. | Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,
|
| 13. | před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,
|
| 14. | kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi,
|
| 15. | jejichž stezky jsou křivolaké; jsou neupřímní na každém kroku.
|
| 16. | Moudrost tě ochrání před cizí ženou, před cizinkou, která se lísá svými řečmi,
|
| 17. | která opouští druha svého mládí, a na smlouvu svého Boha zapomíná.
|
| 18. | Propadla smrti i se svým domem, její stopy směřují do říše stínů.
|
| 19. | Nikdo z těch, kdo k ní vcházejí, se nevrátí, stezek života nedosáhne.
|
| 20. | Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.
|
| 21. | Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.
|
| 22. | Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.
|
