| Epištola Jakubova (Jak 3,11-4,6)
|
| 11. | Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
|
| 12. | Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.
|
| 13. | Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.
|
| 14. | Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.
|
| 15. | To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.
|
| 16. | Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.
|
| 17. | Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
|
| 18. | Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.
|
| 1. | Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?
|
| 2. | Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete - a nic nemáte, protože neprosíte.
|
| 3. | Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.
|
| 4. | Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.
|
| 5. | Či myslíte, že nadarmo je psáno: `Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil´?
|
| 6. | Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: `Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.´
|
