| Epištola Jakubova (Jak 2,14-26)
|
| 14. | Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
|
| 15. | Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,
|
| 16. | a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
|
| 17. | Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
|
| 18. | Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
|
| 19. | Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
|
| 20. | Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
|
| 21. | Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
|
| 22. | Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
|
| 23. | Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´.
|
| 24. | Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
|
| 25. | Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? -
|
| 26. | Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
|
