| První Kniha Mojžíšova (Genesis) (Gen 49,33-50,26)
|
| 33. | Když Jákob dokončil příkazy svým synům, uložil se opět na lože a zesnul. Tak byl připojen k svému lidu.
|
| 1. | Tu padl Josef na tvář svého otce, plakal nad ním a líbal ho.
|
| 2. | Potom přikázal svým služebníkům lékařům, aby otce nabalzamovali. Lékaři balzamovali Izraele
|
| 3. | plných čtyřicet dní; tak dlouho totiž trvá balzamování. Egypťané ho oplakávali sedmdesát dní.
|
| 4. | Když přešly dny smutku, promluvil Josef k nejbližším faraónovým: "Jestliže jsem získal vaši přízeň, předložte faraónovi mou prosbu:
|
| 5. | Můj otec mě zapřisáhl slovy: »Hle, já umírám. Pochovej mě v mé hrobce, kterou jsem si vytesal v kenaanské zemi.« Dovol, abych tam vystoupil a pochoval svého otce; pak se navrátím."
|
| 6. | Farao řekl: "Jen vystup a pohřbi svého otce, jak tě zapřisáhl."
|
| 7. | I šel Josef pochovat svého otce a šli s ním všichni faraónovi služebníci, starší jeho domu i všichni starší egyptské země,
|
| 8. | celý Josefův dům a jeho bratři i dům jeho otce. V zemi Gošenu zanechali pouze své dítky, svůj brav a skot.
|
| 9. | Vytáhlo s ním též vozatajstvo a jezdectvo. Byl to velmi slavný průvod.
|
| 10. | Když přišli do Goren-atádu, který je u Jordánu, dali se do velikého a velmi ponurého nářku. Josef tu uspořádal za svého otce sedmidenní smuteční slavnost.
|
| 11. | Kenaanci, obyvatelé té země, viděli smuteční slavnost v Goren-atádu a pravili: "Egypt má těžký smutek!" Proto pojmenovali to místo, které je u Jordánu, Ábel-misrajim (to je Smutek Egypta).
|
| 12. | Pak synové učinili, jak jim otec přikázal.
|
| 13. | Donesli ho do kenaanské země a pochovali ho v jeskyni na poli v Makpele; to pole naproti Mamre koupil Abraham od Chetejce Efróna, aby měl vlastní hrob.
|
| 14. | Po otcově pohřbu se Josef vrátil do Egypta se svými bratry a se všemi, kteří s ním vyšli pochovat jeho otce.
|
| 15. | Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si: "Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili."
|
| 16. | Proto mu vzkázali: "Tvůj otec před smrtí přikázal:
|
| 17. | Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«" Josef se nad jejich vzkazem rozplakal.
|
| 18. | Pak přišli bratři sami, padli před ním a řekli: "Tu jsme, měj nás za otroky!"
|
| 19. | Josef jim však odvětil: "Nebojte se. Což jsem Bůh?
|
| 20. | Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.
|
| 21. | Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti." Tak je těšil a promlouval jim k srdci.
|
| 22. | Josef sídlil v Egyptě i s domem svého otce a byl živ sto deset let.
|
| 23. | Syny Efrajimovy viděl do třetího pokolení. Též synové Makíra, syna Manasesova, se zrodili na Josefova kolena.
|
| 24. | Potom Josef svým bratrům řekl: "Já umírám, ale Bůh vás jistě navštíví a vyvede vás odtud do země, kterou přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi."
|
| 25. | A zapřisáhl syny Izraelovy slovy: "Bůh vás jistě navštíví a pak odtud vynesete mé kosti."
|
| 26. | I umřel Josef, když mu bylo sto deset let; nabalzamovali ho a položili do rakve v Egyptě.
|
