| Epištola k Filipenským (Filip 1,12-20)
|
| 12. | Rád bych, bratří, abyste věděli, že to, co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia,
|
| 13. | takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista,
|
| 14. | a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží.
|
| 15. | Někteří sice káží Krista také ze závisti a z řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem.
|
| 16. | Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia,
|
| 17. | druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest.
|
| 18. | Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.
|
| 19. | Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista.
|
| 20. | Toužebně očekávám a doufám, že v ničem nebudu zahanben, ale veřejně a směle jako vždycky i nyní na mně bude oslaven Kristus, ať životem, ať smrtí.
|
