| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 6,1-10)
|
| 1. | Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno,
|
| 2. | vždyť je psáno: `V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.´ Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
|
| 3. | Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,
|
| 4. | ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech,
|
| 5. | pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění;
|
| 6. | prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou,
|
| 7. | slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně,
|
| 8. | procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu;
|
| 9. | jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti;
|
| 10. | máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
|
