| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 2,4-15)
|
| 4. | Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.
|
| 5. | Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.
|
| 6. | Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.
|
| 7. | Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.
|
| 8. | Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.
|
| 9. | Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.
|
| 10. | Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,
|
| 11. | aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.
|
| 12. | Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,
|
| 13. | a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.
|
| 14. | Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.
|
| 15. | Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
|
