| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 10,7-18)
|
| 7. | Hleďte na to, co máte před očima! Je-li si někdo jist, že je Kristův, nechť si uvědomí, že jako je on Kristův, tak jsme i my!
|
| 8. | I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal - abych u vás stavěl, a ne bořil - nebudu zahanben.
|
| 9. | Nechtěl bych však, aby se zdálo, že vás chci svými listy zastrašovat.
|
| 10. | Říká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá.
|
| 11. | Kdo tak mluví, ať si uvědomí: jak se projevujeme slovy svých dopisů, když jsme daleko od vás, tak se ukážeme svými činy, až budeme u vás.
|
| 12. | Neopovažujeme se zařadit mezi ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost.
|
| 13. | Nechceme si zakládat na díle přesahujícím hranice, které nám vyměřil Bůh, totiž abychom došli až k vám.
|
| 14. | Nechceme se rozpínat dál, než kam jsme sami došli - vždyť jsme ve své službě evangeliu Kristovu dospěli až k vám.
|
| 15. | Nezakládáme si na tom, co udělali jiní; máme však naději, že vaše víra bude růst a tak se hranice nám stanovená rozšíří,
|
| 16. | a že budu moci zvěstovat evangelium v krajích ležících za vámi a nebudu se chlubit tím, co je hotovo, kde už pracovali jiní.
|
| 17. | `Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.´
|
| 18. | Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.
|
