| Druhá epištola Janova (2.Jan 1,1-13)
|
| 1. | Já starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které opravdově miluji - a nejen já, nýbrž všichni, kdo poznali pravdu.
|
| 2. | Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky:
|
| 3. | Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce.
|
| 4. | Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce.
|
| 5. | A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé.
|
| 6. | A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.
|
| 7. | Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.
|
| 8. | Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu.
|
| 9. | Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.
|
| 10. | Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho;
|
| 11. | kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.
|
| 12. | Ačkoliv bych měl ještě mnoho co psát, nemíním to svěřovat papíru a inkoustu; neboť doufám, že se k vám dostanu a budu s vámi mluvit tváří v tvář, aby naše radost byla úplná.
|
| 13. | Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry.
|
