| První epištola k Korinským (1.Kor 2,12-14)
|
| 10. | Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.
|
| 11. | Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.
|
| 12. | My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,
|
| 13. | abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.
|
| 14. | Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
|
| 15. | Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.
|
| 16. | Vždyť `kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat?´ My však mysl Kristovu máme.
|
