| První epištola Janova (1.Jan 2,7-17)
|
| 7. | Nepíšu vám, moji milí, nové přikázání, ale přikázání staré, které jste měli od počátku; staré přikázání je to slovo, které jste slyšeli.
|
| 8. | A přece vám píšu přikázání nové - vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí.
|
| 9. | Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě.
|
| 10. | Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu.
|
| 11. | Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.
|
| 12. | Píšu vám, děti, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.
|
| 13. | Píšu vám, otcové, že jste poznali toho, který je od počátku. Píšu vám, mládenci, že jste zvítězili nad Zlým.
|
| 14. | Napsal jsem vám, děti, že jste poznali Otce. Napsal jsem vám, otcové, že jste poznali toho, který jest od počátku. Napsal jsem vám, mládenci, že jste silní a slovo Boží ve vás zůstává, a tak jste zvítězili nad Zlým.
|
| 15. | Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.
|
| 16. | Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.
|
| 17. | A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.
|
