| Kniha Přísloví (Prisl 17,17-18,5)
|
| 17. | V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.
|
| 18. | Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje.
|
| 19. | Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu.
|
| 20. | Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla.
|
| 21. | Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost.
|
| 22. | Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.
|
| 23. | Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.
|
| 24. | Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země.
|
| 25. | Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost.
|
| 26. | Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost.
|
| 27. | Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk.
|
| 28. | I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
|
| 1. | Za svými choutkami jde, kdo se zříká druhých, pohotově rozpoutává sváry.
|
| 2. | Hlupák si nelibuje v rozumnosti, nýbrž v obnažování svého srdce.
|
| 3. | Kam vejde svévolník, vchází opovržení a potupa s hanbou.
|
| 4. | Hluboké vody jsou slova z úst muže, potok plný vody, zdroj moudrosti.
|
| 5. | Není dobré nadržovat svévolníkovi a odstrčit na soudu spravedlivého.
|
