| Kniha Kazatele (Ekklesiasites) (Kaz 11,8)
|
| 6. | Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej - vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.
|
| 7. | Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!
|
| 8. | Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje - ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.
|
| 9. | Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.
|
| 10. | Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla - vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!
|
