| Kniha Jobova (Job 2,1-10)
|
| 1. | Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan, aby předstoupil před Hospodina.
|
| 2. | "Odkud jdeš?" zeptal se Hospodin satana. "Toulal jsem se po zemi sem a tam," odpověděl mu satan.
|
| 3. | "A všiml sis mého služebníka Joba?" řekl mu na to Hospodin. "Na zemi mu není rovného - ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla. Až dosud vytrval ve své bezúhonnosti, ačkoli jsi mě podnítil, abych ho bezdůvodně trápil."
|
| 4. | "Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má," namítl satan Hospodinu.
|
| 5. | "Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti - uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!"
|
| 6. | "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu."
|
| 7. | S tím satan od Hospodina odešel a ranil Joba od hlavy až k patě hroznými vředy.
|
| 8. | Job seděl v popelu a škrábal se střepem.
|
| 9. | "Ještě se držíš té své bezúhonnosti?" řekla mu manželka. "Zlořeč Bohu a zemři!"
|
| 10. | "Mluvíš jako nějaká hloupá ženská," odpověděl jí. "Budeme snad od Boha přijímat jen dobré, a zlé ne?" V tom ve všem Job ani jediným slovem nezhřešil.
|
