| První epištola k Korinským (1.Kor 15,35-55)
|
35. | Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
|
36. | Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
|
37. | A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
|
38. | Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
|
39. | Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
|
40. | A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
|
41. | Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
|
42. | Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
|
43. | Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
|
44. | Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
|
45. | Jak je psáno: `První člověk Adam se stal duší živou´ - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
|
46. | Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
|
47. | První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
|
48. | Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
|
49. | A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.
|
50. | Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném.
|
51. | Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni,
|
52. | naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
|
53. | Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.
|
54. | A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!
|
55. | Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?´
|