| Epištola k Židům (Zid 12,1-10)
|
| 1. | Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
|
| 2. | s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.
|
| 3. | Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu.
|
| 4. | Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.
|
| 5. | Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
|
| 6. | Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.´
|
| 7. | Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
|
| 8. | Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
|
| 9. | Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
|
| 10. | A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
|
