| Epištola k Titovi (Tit 3,4-7)
|
| 2. | Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně.
|
| 3. | Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.
|
| 4. | Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:
|
| 5. | On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
|
| 6. | Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,
|
| 7. | abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.
|
| 8. | Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.
|
| 9. | Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu.
|
