| Skutkové Apoštolů (Sk 6,8-8,4)
|
| 8. | Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení.
|
| 9. | Tu proti němu vystoupili někteří židé, patřící k synagóze, zvané synagóga propuštěnců, a k synagóze Kyrénských a Alexandrijských, a společně se židy z Kilikie a z Asie se začali se Štěpánem přít.
|
| 10. | Nebyli však schopni čelit Duchu moudrosti, v jehož moci Štěpán mluvil.
|
| 11. | Navedli tedy několik mužů, aby prohlašovali: "My jsme slyšeli, jak mluví rouhavě proti Mojžíšovi a proti Bohu."
|
| 12. | Tím pobouřili lid a starší se zákoníky; pak si pro Štěpána přišli, odvedli ho a postavili před radu.
|
| 13. | Přivedli křivé svědky a ti vypovídali: "Tenhle člověk znovu a znovu mluví /rouhavě/ proti tomuto svatému místu i proti Mojžíšovu zákonu.
|
| 14. | Na vlastní uši jsme slyšeli, jak řekl, že Ježíš Nazaretský zboří tento chrám a změní ustanovení, která nám dal Mojžíš."
|
| 15. | Všichni, kteří v radě zasedali, pohlédli na Štěpána a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla.
|
| 1. | Velekněz se Štěpána otázal: "Je tomu tak?"
|
| 2. | A Štěpán začal mluvit: "Bratří a otcové, vyslechněte mne: Bůh slávy se zjevil našemu praotci Abrahamovi ještě v Mezopotámii, než se usadil v Cháranu,
|
| 3. | a řekl mu: `Opusť svou zemi a své příbuzné a jdi do země, kterou ti ukážu.´
|
| 4. | A tak vyšel Abraham z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. Když jeho otec zemřel, vyzval jej Bůh, aby se odtud přestěhoval do této země, v které nyní žijete.
|
| 5. | Ale nedal mu z ní do vlastnictví ani píď, slíbil však, že ji dá natrvalo jemu i jeho potomkům, ačkoliv tehdy ještě Abraham neměl syna.
|
| 6. | A Bůh mu řekl: `Tvoji potomci se přestěhují do cizí země a budou tam bydlet; udělají z nich otroky a po čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.
|
| 7. | Ale já budu soudit národ, který je zotročí´, řekl Bůh, `a oni vyjdou svobodni a budou mi sloužit na tomto místě´.
|
| 8. | Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, jejímž znamením se stala obřízka. Když se podle Božího slibu Abrahamovi narodil Izák, osmého dne jej obřezal. Právě tak obřezal Izák Jákoba a Jákob svých dvanáct synů.
|
| 9. | Jákobovi synové žárlili na svého bratra Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,
|
| 10. | vysvobodil ho ze všech jeho útrap a způsobil, že si ho farao, egyptský král, oblíbil pro jeho moudrost a svěřil mu správu nad Egyptem i nad celým královským domem.
|
| 11. | Potom nastal po celém Egyptě i Kanaánu hlad a veliká nouze, a naši praotcové neměli co jíst.
|
| 12. | Jákob se dověděl, že jsou v Egyptě zásoby obilí a dvakrát tam poslal své syny.
|
| 13. | Když tam přišli podruhé, dal se Josef svým bratřím poznat; tak se farao dověděl o Josefově původu.
|
| 14. | Pak si Josef vzal k sobě svého otce Jákoba a všechny své příbuzné; bylo jich sedmdesát pět.
|
| 15. | Tak se Jákob dostal do Egypta a tam zemřel on i naši praotcové.
|
| 16. | Jejich ostatky přenesli do Sichemu a uložili je do hrobky, kterou Abraham koupil od synů Emorových v Sichemu a zaplatil stříbrem.
|
| 17. | Když už byl blízko čas, kdy Bůh chtěl splnit to, co Abrahamovi slíbil, počet našeho lidu v Egyptě velmi vzrostl.
|
| 18. | Ale tu nastoupil v Egyptě jiný král, který už o Josefovi nic nevěděl.
|
| 19. | Ten jednal s naším národem nepřátelsky a přinutil naše praotce, aby odkládali děti, které se jim narodí, a nenechávali je naživu.
|
| 20. | V té době se narodil Mojžíš, kterého si Bůh vyvolil. Po tři měsíce o něj pečovali doma;
|
| 21. | a když ho museli odložit, ujala se ho faraónova dcera a starala se o něj jako o svého syna.
|
| 22. | Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.
|
| 23. | Když Mojžíš dosáhl věku čtyřiceti let, přišlo mu na mysl, aby se podíval, jak žijí jeho izraelští bratří.
|
| 24. | A tu uviděl, jak s jedním z nich nějaký Egypťan zle nakládá; přispěchal tomu ubožákovi na pomoc a pomstil ho tím, že Egypťana zabil.
|
| 25. | Myslel, že jeho bratří pochopí, že je chce Bůh skrze něho zachránit; ale oni to nepochopili.
|
| 26. | Druhého dne mezi ně zase přišel, právě když se dva z nich rvali; snažil se je smířit, a proto jim řekl: `Co to děláte? Jste přece bratří! Proč ubližujete jeden druhému?´
|
| 27. | Ale ten, který svého bližního napadl, odstrčil Mojžíše a řekl: `Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?
|
| 28. | Snad mne nechceš také zabít jako včera toho Egypťana?´
|
| 29. | Když to Mojžíš slyšel, utekl z Egypta a žil v zemi madiánské; tam se mu narodili dva synové.
|
| 30. | Když uplynulo čtyřicet let, zjevil se mu na poušti u hory Sínaj anděl /Páně/ v plameni hořícího keře.
|
| 31. | S údivem hleděl Mojžíš na to zjevení; šel blíž, aby se lépe podíval, a tu se ozval Hospodinův hlas:
|
| 32. | `Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův.´ Mojžíš se třásl strachem a neodvážil se vzhlédnout.
|
| 33. | Hospodin mu řekl: `Zuj si obuv, protože místo, na kterém stojíš, je země svatá.
|
| 34. | Dobře jsem viděl, jak můj lid v Egyptě těžce trpí, a slyšel jsem, jak sténá. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil. Jdi tedy, posílám tě do Egypta.´
|
| 35. | To je ten Mojžíš, kterého odmítli, když řekli: `Kdo tě nad námi ustanovil vládcem a soudcem?´ Toho poslal Bůh jako vládce i vysvoboditele, když se mu prostřednictvím anděla zjevil v keři.
|
| 36. | To je ten Mojžíš, který je vyvedl z Egyptské země, který činil divy a znamení v Egyptě, při Rudém moři i na poušti po čtyřicet let.
|
| 37. | To je on, který řekl synům izraelským: `Bůh vám z vašich bratří povolá proroka, jako jsem já /toho poslouchejte/.´
|
| 38. | To je ten, kdo při shromáždění lidu na poušti byl prostředníkem mezi andělem, který k němu mluvil na hoře Sínaj, a mezi našimi praotci. To on přijal pro vás slova života.
|
| 39. | Ale naši praotcové ho nechtěli za vůdce, zřekli se ho a zatoužili po Egyptu.
|
| 40. | Proto řekli Árónovi: `Udělej nám bohy, kteří by nás vedli. Vždyť nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.´
|
| 41. | A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti.
|
| 42. | Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: `Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch čtyřicet let na poušti obětovali a přinášeli dary?
|
| 43. | Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.´
|
| 44. | Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví; Bůh přikázal Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který mu ukázal.
|
| 45. | Tento stánek odevzdali svým synům, a ti jej za Jozue vnesli do země pohanů, které Bůh před nimi zahnal. Tak tomu bylo až do časů Davidových.
|
| 46. | David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův.
|
| 47. | Ale teprve Šalomoun vystavěl Bohu chrám.
|
| 48. | Avšak Nejvyšší nepřebývá v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, jak praví prorok:
|
| 49. | `Mým trůnem je nebe a země podnoží mých nohou! Jaký chrám mi můžete vystavět, praví Hospodin, a je vůbec místo, kde bych mohl spočinout?
|
| 50. | Což to všechno nestvořila má ruka?´
|
| 51. | Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové.
|
| 52. | Byl kdy nějaký prorok, aby ho vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, a toho vy jste nyní zradili a zavraždili.
|
| 53. | Přijali jste Boží zákon z rukou andělů, ale sami jste jej nezachovali!"
|
| 54. | Když to členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali zuby.
|
| 55. | Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží,
|
| 56. | a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."
|
| 57. | Tu začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli
|
| 58. | a hnali ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci, který se jmenoval Saul.
|
| 59. | Když Štěpána kamenovali, on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!"
|
| 60. | Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.
|
| 1. | Saul schvaloval, že Štěpána zabili. Tehdy začalo kruté pronásledování jeruzalémské církve; všichni kromě apoštolů se rozprchli po Judsku a Samařsku.
|
| 2. | Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním truchlili.
|
| 3. | Saul se však snažil církev zničit: pátral dům od domu, zatýkal muže i ženy a dával je do žaláře.
|
| 4. | Ti, kteří se z Jeruzaléma rozprchli, začali kázat evangelium všude, kam přišli.
|
