| Epištola k Římanům (Rim 8,14-21)
|
| 14. | Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
|
| 15. | Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
|
| 16. | Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
|
| 17. | A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
|
| 18. | Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
|
| 19. | Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
|
| 20. | Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
|
| 21. | že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
|
