| Epištola k Římanům (Rim 5,17-6,2)
|
| 17. | Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.
|
| 18. | A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.
|
| 19. | Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými.
|
| 20. | K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,
|
| 21. | aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
|
| 1. | Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost?
|
| 2. | Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít?
|
