| Epištola k Římanům (Rim 4,13-25)
|
| 13. | Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry.
|
| 14. | Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno.
|
| 15. | Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona.
|
| 16. | Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu - nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech,
|
| 17. | jak je psáno: `ustanovil jsem tě za otce mnohých národů´. Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
|
| 18. | On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´.
|
| 19. | Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě;
|
| 20. | nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě,
|
| 21. | že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
|
| 22. | Proto mu to `bylo počítáno za spravedlnost´.
|
| 23. | To, že mu to `bylo počítáno´, nebylo napsáno jen kvůli němu,
|
| 24. | nýbrž také kvůli nám, jimž má být započteno, že věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána,
|
| 25. | jenž byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění.
|
