| Epištola k Římanům (Rim 11,2-12)
|
| 2. | Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
|
| 3. | `Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!´
|
| 4. | Jakou však dostal odpověď? `Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.´
|
| 5. | A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
|
| 6. | Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
|
| 7. | Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
|
| 8. | jak je psáno: `Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.´
|
| 9. | A David praví: `Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
|
| 10. | ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.´
|
| 11. | Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
|
| 12. | Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
|
