| Epištola k Galatským (Gal 1,20-2,5)
|
| 20. | Před tváří Boží vás ujišťuji, že to, co vám píšu, není lež.
|
| 21. | Potom jsem odešel do končin Sýrie a Kilikie.
|
| 22. | V církvích Kristových v Judsku mne osobně neznali;
|
| 23. | jen slyšeli, že ten, který dříve pronásledoval církev, nyní zvěstuje víru, kterou předtím chtěl vyhubit;
|
| 24. | a děkovali za mne Bohu.
|
| 1. | Potom jsem se po čtrnácti letech znovu vypravil do Jeruzaléma spolu s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita.
|
| 2. | Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.
|
| 3. | Ale ani Titus, který tam byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen, aby se dal obřezat,
|
| 4. | jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona.
|
| 5. | Před těmi jsme však ani na okamžik necouvli a nepodrobili jsme se jim, aby vám byla zachována pravda evangelia.
|
