| Epištola k Filipenským (Filip 2,24-30)
|
| 24. | Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu.
|
| 25. | Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval.
|
| 26. | Stýskalo se mu totiž po všech vás a byl znepokojen, že jste se doslechli o jeho nemoci.
|
| 27. | A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.
|
| 28. | Proto jsem ho poslal co nejdříve k vám, abyste měli radost, že ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí.
|
| 29. | Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratří si važte;
|
| 30. | neboť pro dílo Kristovo se přiblížil až k smrti a nasadil život, aby doplnil to, v čem vy jste mi posloužit nemohli.
|
