| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 11,5-21)
|
| 5. | Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!
|
| 6. | I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.
|
| 7. | Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?
|
| 8. | Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.
|
| 9. | Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.
|
| 10. | Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!
|
| 11. | Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!
|
| 12. | Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.
|
| 13. | Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.
|
| 14. | A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;
|
| 15. | není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
|
| 16. | Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.
|
| 17. | Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.
|
| 18. | Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.
|
| 19. | Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
|
| 20. | Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
|
| 21. | Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.
|
