| První epištola k Soluňským (1.Tes 2,1-8)
|
1. | Sami víte, bratří, že náš příchod k vám nebyl marný.
|
2. | Víte také, jak jsme předtím ve Filipech trpěli a byli pohaněni; a přece nám náš Bůh dal odvahu hlásat vám, přes mnohý těžký zápas, evangelium Boží.
|
3. | Naše poselství nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést.
|
4. | Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.
|
5. | Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek!
|
6. | Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;
|
7. | ač jsme mohli jako Kristovi poslové dát najevo svou důležitost, byli jsme mezi vámi laskaví, jako když matka chová své děti.
|
8. | Tolik jsme po vás toužili, že jsme vám chtěli odevzdat nejen evangelium Boží, ale i svůj život. Tak jste se nám stali drahými!
|