| První epištola k Korinským (1.Kor 7,12-24)
|
12. | Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští.
|
13. | A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.
|
14. | Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté!
|
15. | Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji.
|
16. | Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?
|
17. | Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude.
|
18. | Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obřízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obřezat.
|
19. | Nezáleží na tom, zda je někdo obřezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží přikázání.
|
20. | Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal.
|
21. | Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.
|
22. | Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově.
|
23. | Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!
|
24. | V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.
|