| První epištola k Korinským (1.Kor 14,26-40)
|
| 26. | Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.
|
| 27. | Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.
|
| 28. | Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.
|
| 29. | Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.
|
| 30. | Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.
|
| 31. | Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.
|
| 32. | Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.
|
| 33. | Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
|
| 34. | ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
|
| 35. | Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
|
| 36. | Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
|
| 37. | Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.
|
| 38. | Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.
|
| 39. | A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
|
| 40. | Všechno ať se děje slušně a spořádaně.
|
