| Epištola k Židům (Zid 1,1-12)
|
| 1. | Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
|
| 2. | v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
|
| 3. | On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
|
| 4. | a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
|
| 5. | Komu kdy z andělů Bůh řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!´ A jinde se praví: `Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.´
|
| 6. | A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: `Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!´
|
| 7. | O andělích je řečeno: `Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.´
|
| 8. | O Synovi však: `Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
|
| 9. | Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.´
|
| 10. | A dále: `Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.
|
| 11. | Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv,
|
| 12. | svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.´
|
