| Epištola k Římanům (Rim 8,1-39)
|
| 1. | Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, /kteří se neřídí vůlí těla, ale vůlí Ducha,/
|
| 2. | neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
|
| 3. | Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
|
| 4. | a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
|
| 5. | Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
|
| 6. | Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
|
| 7. | Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
|
| 8. | Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
|
| 9. | Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
|
| 10. | Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
|
| 11. | Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
|
| 12. | A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
|
| 13. | Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
|
| 14. | Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
|
| 15. | Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
|
| 16. | Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
|
| 17. | A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
|
| 18. | Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
|
| 19. | Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
|
| 20. | Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
|
| 21. | že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
|
| 22. | Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
|
| 23. | A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
|
| 24. | Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
|
| 25. | Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
|
| 26. | Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
|
| 27. | Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
|
| 28. | Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.
|
| 29. | Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími;
|
| 30. | které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.
|
| 31. | Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?
|
| 32. | On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?
|
| 33. | Kdo vznese žalobu proti vyvoleným Božím? Vždyť Bůh ospravedlňuje!
|
| 34. | Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!
|
| 35. | Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč?
|
| 36. | Jak je psáno: "Denně jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme jako ovce určené na porážku."
|
| 37. | Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.
|
| 38. | Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc,
|
| 39. | ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
|
