| Kniha Jobova (Job 19,25-27)
|
| 23. | Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
|
| 24. | rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
|
| 25. | Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
|
| 26. | A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
|
| 27. | já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.
|
| 28. | Říkáte: »Jak ho chytit?« Ve mně prý je příčina všeho.
|
| 29. | Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného."
|
