| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 11,31-12,9)
|
31. | Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
|
32. | Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
|
33. | byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
|
1. | Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
|
2. | Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.
|
3. | A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví -
|
4. | a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
|
5. | Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
|
6. | I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
|
7. | A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
|
8. | Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
|
9. | ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
|