| Zjevení Janovo (Zjev 14,13)
|
11. | A dým muk jejich vstoupíť na věky věků, a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.
|
12. | Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.
|
13. | I slyšel jsem hlas s nebe, řkoucí ke mně: Piš: Blahoslavení [jsou] od této chvíle mrtví, kteříž v Pánu umírají. Duch zajisté dí [jim], aby odpočinuli od prací svých, skutkové pak jejich jdou za nimi.
|
14. | I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, a v ruce své srp ostrý.
|
15. | A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj, a žni; neboť přišla tobě hodina žně, nebo již dozrala žeň země.
|