| Epištola k Židům (Zid 4,14-5,6)
|
| 14. | Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
|
| 15. | Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
|
| 16. | Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
|
| 1. | Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy.
|
| 2. | Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.
|
| 3. | A proto je povinen přinášet oběti za hřích nejenom za lid, ale i sám za sebe.
|
| 4. | Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona.
|
| 5. | Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, který řekl: `Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.´
|
| 6. | A na jiném místě říká: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
|
