| Skutkové Apoštolů (Sk 28,1-31)
|
| 1. | Když jsme se zachránili, dověděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.
|
| 2. | Domorodci se k nám zachovali neobyčejně laskavě. Zapálili hranici dříví a všechny nás k ní pozvali, protože začalo pršet a bylo zima.
|
| 3. | Když Pavel nasbíral náruč chrastí a přiložil na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která prchala před žárem.
|
| 4. | Jakmile domorodci uviděli, že mu visí na ruce had, říkali si mezi sebou: "Ten člověk je určitě vrah. I když se zachránil z moře, bohyně odplaty nedovolila, aby zůstal na živu."
|
| 5. | Ale Pavel setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo.
|
| 6. | Oni čekali, že oteče nebo že najednou padne mrtev. Když to však dlouho trvalo a viděli, že se s ním nic neděje, začali naopak říkat, že je to nějaký bůh.
|
| 7. | Blízko toho místa měl své statky správce ostrova Publius. Ten nás přijal a tři dni se o nás laskavě staral jako o své hosty.
|
| 8. | Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho.
|
| 9. | A potom začali přicházet i jiní nemocní z ostrova a Pavel je uzdravoval.
|
| 10. | Štědře nás obdarovali, a když jsme měli odjíždět, přinesli nám, co jsme potřebovali na cestu.
|
| 11. | Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla jako znak Blížence.
|
| 12. | Dopluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny.
|
| 13. | Odtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. Na druhý den začal vát jižní vítr, a tak jsme už za dva dny dokončili plavbu v Puteolech.
|
| 14. | Tam jsme se setkali s bratřími, a ti nás prosili, abychom u nich zůstali sedm dní.
|
| 15. | Odtud jsme šli do Říma. Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.
|
| 16. | Když jsme přišli do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet v soukromém bytě s vojákem, který ho bude hlídat.
|
| 17. | Po třech dnech pozval k sobě významné Židy, a když se shromáždili, řekl jim: "Bratří, já jsem už v Jeruzalémě byl vydán jako vězeň do moci Římanů, ačkoliv jsem neudělal nic proti židovskému národu ani proti obyčejům našich předků.
|
| 18. | Římané mě vyslýchali a chtěli mě osvobodit, protože nejsem vinen ničím, zač bych zasluhoval smrt.
|
| 19. | Avšak Židé se proti tomu postavili, a tak mi nezbylo než odvolat se k císaři; ale ne proto, že bych chtěl žalovat na svůj národ.
|
| 20. | Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás mohl spatřit a mluvit s vámi. Vždyť jsem v těchto okovech pro to, v co Izrael doufá."
|
| 21. | Oni mu odpověděli: "My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného.
|
| 22. | Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě."
|
| 23. | Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.
|
| 24. | Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit.
|
| 25. | Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: "Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:
|
| 26. | `Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
|
| 27. | Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se - a já je neuzdravím.´
|
| 28. | Vězte," dodal Pavel, "že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou."
|
| 29. | /Když to Pavel řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli./
|
| 30. | Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,
|
| 31. | zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.
|
