| Epištola k Římanům (Rim 9,6-19)
|
| 6. | Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
|
| 7. | ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž `z Izáka bude povoláno tvé potomstvo´, to jest:
|
| 8. | dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
|
| 9. | Slovo zaslíbení zní takto: `V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.´
|
| 10. | A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
|
| 11. | ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
|
| 12. | a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
|
| 13. | Neboť je psáno: `Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.´
|
| 14. | Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
|
| 15. | Mojžíšovi řekl: `Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.´
|
| 16. | Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
|
| 17. | Písmo přece říká faraónovi: `Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.´
|
| 18. | Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
|
| 19. | Snad mi řekneš: "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?"
|
