| Epištola k Římanům (Rim 8,22-27)
|
22. | Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
|
23. | A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
|
24. | Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
|
25. | Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.
|
26. | Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.
|
27. | Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle.
|