| Epištola k Římanům (Rim 8,19-21)
|
17. | A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
|
18. | Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
|
19. | Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
|
20. | Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti - ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
|
21. | že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
|
22. | Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
|
23. | A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
|