| Epištola k Římanům (Rim 7,14-8,2)
|
| 14. | Víme, že zákon je svatý- já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.
|
| 15. | Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.
|
| 16. | Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý.
|
| 17. | Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.
|
| 18. | Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.
|
| 19. | Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
|
| 20. | Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.
|
| 21. | Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.
|
| 22. | Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím;
|
| 23. | když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy.
|
| 24. | Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?
|
| 25. | Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! - A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu.
|
| 1. | Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, /kteří se neřídí vůlí těla, ale vůlí Ducha,/
|
| 2. | neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
|
