| Evangelium podle Lukáše (Luk 2,40-52)
|
| 40. | Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.
|
| 41. | I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.
|
| 42. | A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního,
|
| 43. | A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho.
|
| 44. | Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými.
|
| 45. | A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.
|
| 46. | I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich.
|
| 47. | A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.
|
| 48. | A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.
|
| 49. | I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?
|
| 50. | Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil.
|
| 51. | I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.
|
| 52. | A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.
|
