| Evangelium podle Lukáše (Luk 15,11-32)
|
| 11. | Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
|
| 12. | Z nichž mladší řekl otci:Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
|
| 13. | A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
|
| 14. | A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
|
| 15. | I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
|
| 16. | I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
|
| 17. | Přišed pak sám k sobě, řekl:Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba,a já hladem mru!
|
| 18. | Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu:Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
|
| 19. | Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
|
| 20. | I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
|
| 21. | I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
|
| 22. | I řekl otec služebníkům svým:Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
|
| 23. | A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
|
| 24. | Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
|
| 25. | Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
|
| 26. | I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
|
| 27. | A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
|
| 28. | I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
|
| 29. | A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
|
| 30. | Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
|
| 31. | A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
|
| 32. | Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
|
