| Evangelium podle Jana (Jan 11,1-45)
|
1. | Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta.
|
2. | To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen.
|
3. | Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen."
|
4. | Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven."
|
5. | Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.
|
6. | Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.
|
7. | Teprve potom řekl svým učedníkům: "Pojďme opět do Judska!"
|
8. | Učedníci mu řekl: "Mistře, není to dávno, co tě chtěli Židé ukamenovat, a zase tam chceš jít?"
|
9. | Ježíš odpověděl: "Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, neboť vidí světlo tohoto světa.
|
10. | Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světla."
|
11. | To pověděl a dodal: "Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit."
|
12. | Učedníci mu řekli: "Pane, spí-li, uzdraví se."
|
13. | Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o pouhém spánku.
|
14. | Tehdy jim Ježíš řekl: "Lazar umřel.
|
15. | A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Pojďme k němu!"
|
16. | Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"
|
17. | Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě.
|
18. | Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty,
|
19. | a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem.
|
20. | Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.
|
21. | Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.
|
22. | Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá."
|
23. | Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane."
|
24. | Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."
|
25. | Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.
|
26. | A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"
|
27. | Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
|
28. | S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: "Je tu Mistr a volá tě."
|
29. | Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu.
|
30. | Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala.
|
31. | Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
|
32. | Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel."
|
33. | Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen
|
34. | řekl: "Kam jste ho položili?" Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!"
|
35. | Ježíšovi vstoupily do očí slzy.
|
36. | Židé říkali: "Hle, jak jej miloval!"
|
37. | Někteří z nich však řekli: "Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?"
|
38. | Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
|
39. | Ježíš řekl: "Zvedněte ten kámen!" sestra zemřelého Marta mu řekla: "Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den."
|
40. | Ježíš jí odpověděl: "Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?"
|
41. | Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: "Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel.
|
42. | Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal."
|
43. | Když to řekl, zvolal mocným hlasem: "Lazare, pojď ven!"
|
44. | Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: "Rozvažte ho a nechte odejít!"
|
45. | Mnozí z Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš učinil, uvěřili v něho.
|