| První Kniha Mojžíšova (Genesis) (Gen 6,1-13)
|
1. | Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští,
|
2. | jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.
|
3. | Hospodin však řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
|
4. | Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.
|
5. | I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
|
6. | Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
|
7. | Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."
|
8. | Ale Noe našel u Hospodina milost.
|
9. | Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
|
10. | A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
|
11. | Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
|
12. | Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
|
13. | I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
|